Tohle je válka viktorek

„DO LIBYE JSEM ODJEL SÁM A BYLA TO CHYBA. Navíc jsem měl velký strach, že se nakonec do Tripolisu vůbec nedostanu,“ říká fotoreportér Jan Šibík.

Fotograf Jan Šibík viděl to, o čem nikdo nenapsal

Marketing katastrofy

JXD, REFLEX 05/2010

 

Honza Šibík se vrátil z Haiti. Sedli jsem nad jeho fotografie z ničivého zemětřesení a mluvili o tom, co viděl a prožil. Zjistili jsme, že můj pohled čtenáře novin a diváka televizních zpráv je naprosto odlišný od jeho. Že věci jsou podstatně jinak, než jak vypadají.

Nejsem bezcitnej robot
Milan Tesař, REFLEX 2006

Obvykle partnerům v rozhovoru (aspoň na oko) vykám. S HONZOU ŠIBÍKEM to nejde. Děláme spolu v jedné redakci dvanáct let, kromě reportáží z celého světa laskavě vyfotil i mou svatbu. Nebyla nikterak dramatická, takže neměla šanci být zařazena do knížky, která projde křtem 7. června během vernisáže stejnojmenné výstavy na Staroměstské radnici. Jmenuje se Stories a Honza v ní vypráví příběhy klíčových světových událostí posledních pěti let. Pro tuhle roztěkanou dobu je příznačné, že když jsem se začal soustředěně ptát na pozadí některých snímků, dozvěděl jsem se o kamarádovi víc než za léta společných piv v plzeňských restauracích.

Bolest, slzy a civilizace v objektivu Jana Šibíka
Rostislav Sarvaš, Magazín Koktejl, únor 2000

 
Byl to velmi zvláštní pocit. Seděl jsem s člověkem, který mi vyprávěl "všechny hrůzy světa" - lidská fantazie na ně většinou nestačí - a představoval jsem si dětské tváře černoušků, jak se usmívají na fotografa, který snímá jejich usekané ruce a nohy... Probírali jsme spolu pocity beznaděje, dotyky smrti a kde se to zlo v lidech bere, a přesto jsem si nakonec odnášel nesmírně pozitivní pocit. Nedokázal jsem si jej vysvětlit. Snad jen tím, že Jan Šibík se do ničeho nestylizoval, vyřčené věty pramenily z hloubi jeho duše a chtěly co nejčistším způsobem postihnout pravdu. Nevím jak vy, ale já takové lidi často nepotkávám.
 

Citlivé oko na drsných událostech

Naďa Rovderova, Xantypa 1999

JAN ŠIBÍK začínal focením motýlů. Ve čtyřiadvaceti vyhrál bez jediné publikované fotky konkurs na fotografa časopisu Mladý svět. Fotil pád berlínské zdi, listopadovou revoluci, zemětřesení v Arménii, války v Náhorním Karabachu, Moldávii, Abcházii, Afghánistánu, Čečensku a bývalé Jugoslávii, ruský puč v devadesátém druhém, krizi ve Rwandě a Zairu, Izrael, Exodus Kurdů z Iráku do Íránu. Od roku 1992 je fotoreportérem časopisu Reflex. Získal řadu prestižních cen. Pokaždé, když mluvím s Honzou Šibíkem, cítím zvláštní napětí. Jde si tvrdohlavě za svým, je pořád ve střehu, má rychlé nervní pohyby, nekouká nalevo napravo, strefuje se přímo a bez servítků. Když však prorazíte tuto bariéru berana s ascedentem ve střelci, objevíte za ní citlivého, zranitelného kluka, který na silnici zachraňuje umírající ježky.