JAN ŠIBÍK PHOTOGRAPHER
Jan Šibík - photojournalist
MOST POPULAR STORIES
THIS WEEKOVERALL
¨
 

Barikády v Bangkoku

 

„Teď nemůžu, je to drsný, střílí se, kolem mě jezdí transportéry, nic bych stejně neslyšel. Zrovna před chvílí tu navíc prý zastřelili novináře, takže to tu nějak houstne. Volej kolem čtvrtý vašeho času, O.K.?“

Fotograf Jan Šibík, v tom čase jediný český novinář v Bangkoku, kde proti sobě stojí už od půle března armáda a demonstranti požadující nové volby. Za těch pár dnů, co tam Honza byl, zabili v ulicích víc než dvaapadesát  lidí a nepokoje skončily. A Jan mi o tom psal.

 

„Každej večer padám naznak úplně vyčerpanej. Byl jsem v mnoha nebezpečnějších místech, než je tohle, ale kombinace patnáctikilové neprůstřelné vesty, helmy, foťáku a toho příšerného vedra je šílená. Ke všemu to tady za ten týden strašně zhoustlo,“ shrnul situaci v Thajsku krátce před uzávěrkou tohoto čísla Honza.

Když odjížděl, v novinách se psalo, že v Bangkoku zuří válka. I já jsem to napsala na Internet, čerpajíc z informací BBC, s titulkem „Bangkok hoří“. „Neblbni tam, Bangkok nehoří,“ ozval se mi hned po příletu na místo kolega Šibík.

 

NEJSEM JINDE?

„Není to občanská válka, i když se ti to od stolu tak může zdát. Samozřejmě, třeba se to v ni vyvine, ale teď o ní nemůže být řeč. Média přehánějí. Když čtu titulky na netu, dívám se na BBC, tak si říkám, jestli nejsem někde jinde.

Realita je taková, že ti, kteří postavili barikády z pneumatik, je zapalují a pneumatiky kouří, smrdí a vypadá to na fotkách skvěle dramaticky. Za celou tu dobu – od půlky března – zapálili na dvacet budov. Některá nákupní centra, ale také jen dveře baráků, které zas hned uhasili.“

Tyhle zprávy Honza podával od soboty 15. května, kdy se na místo pod dojmem alarmujících zpráv ze světových serverů vypravil. Poznal ale, že situace na místě je jiná, než jak vypadá. Na začátku mi popisoval mírumilovný kemp protivládních povstalců uprostřed města v okolí parku Lumphini, kde se tísnilo v době Honzova příjezdu na ploše kilometru čtverečního patnáct tisíc lidí.

 

JE TO HOTOVÝ

Jak se situace vyvíjela, každý den mi pak hlásil, jak obyvatel kempu ubývá. Čím dál víc se obávali toho, že armádě musí dojít trpělivost a tvrdě zasáhne. Ukázali se jako realisté. Pátý den Honzova pobytu, ve středu 19. května, úder skutečně přišel.

Zcela nečekaně, z ničeho nic, armáda brutálně zasáhla. „Kolem jezdí transportéry, jsou tu mrtví a z kempu utíká, kdo může. Kdo neutekl, toho zatkli. Zatčení tady leží na zemi v tom vedru na přímém slunci. Dal jsem jim napít, vojáci mi to kupodivu dovolili.

Ti, kteří prchali, zapálili vzteky budovu Central World, druhé největší asijské burzy. Teď jsem v centru, slyším střelbu od pár stovek metrů vzdálených barikád a je tu zmatek. Vůbec jsem netušil, že ti v kempu mají nějaké skutečné zbraně, žádné jsem až dodnes neviděl.

To na barikádách měli celou dobu alespoň praky, Molotovovy koktejly, bouchací kuličky. Až dneska někdo vytáhl samopal, a dokonce granátomet. I tady, v kempu. Myslím, že tím to je hotový. Tím ztratili kredit mírumilovných demonstrantů.“

 

V PRVNÍ LINII

Po středečním střetu kempujících protestujících a armády měl Honza čas na další reflexi situace. Z hotelu v Bangkoku do redakce v Praze jsme spolu po neustále kolabujícím Skypu vedli následující rozhovor: „Postup armády na barikádách byl naprosto neadekvátní, brutální.

Není přece možné, abys, když po tobě někdo střílí prakem, vzal samopal a šel po něm ostrýma! Když jsem sem přijel, armáda ještě používala gumové projektily a slzný plyn. Den nato už stříleli ostrýma.“

 

Ale ti demonstranti teď už střílejí taky. Žádné praky, bouchací kuličky, ale flinty, ne?

Do středy nepoužívali žádné zbraně, jak jsem ti říkal. Kromě praků a Molotovových koktejlů a takových blbostí. Párkrát jsem někoho viděl držet v rukou trubku z plotu, kterou se pokoušel střílet, ale to jen tak prásklo a bylo.

To bylo nebezpečné maximálně tak pro nás, fotoreportéry, protože fotí­me z bezprostřední blízkosti. Ale opakuji: to se neodehrávalo v protivládním kempu, jen na barikádách.

 

Barikády tedy byly jinde?

Tady okolo. Tak patnáct až dvacet barikád z pneumatik a bambusu přes hlavní silnice v okruhu tak tří kilometrů. Kemp byl do poslední chvíle mírumilovný. Nudné projevy, happeningy, zpěvy a tance, meditování s mnichy.

A v kempu byli jiní lidé než na barikádách. Na barikádách se pohybovali takoví ti hodně mladí, kteří mi připadali jako někdo, kdo si hraje na bojůvku, na válku. Jen jim nedošlo, že proti nim stojí ozbrojená armáda a že to bude nakonec zřejmě bolet. A už to bolí. Právě v jejich řadách jsou ty oběti. Podle BBC je sedmdesát sedm mrtvých a 1400 zraněných (k 21. 5., času uzávěrky RX). Voják nepadl ani jeden.

 

A jeden mrtvý je italský novinář.

Ten mrtvý byl volný fotograf Fabio Polenghi, viděl jsem fotku, ale nevybavuji si ho. Jsou nás tady tak dvě stovky, čtyři jsou postřelení, další zranění. Situace je tu pro mě jako pro fotografa mimochodem naprosto neuvěřitelná.

Armáda je velmi drsná k místním, až brutální, ale k novinářům se chová výborně. Ještě nikdy jsem neměl možnost postupovat s armádou prakticky v první linii, tady ano. A to při útoku nasadila thajská vláda speciálně vycvičenou jednotku, takovou naši URNu! Je to, upřímně řečeno, strašně psychicky i fyzicky vyčerpávající.

 

Co se bude dít dál?

Tak za prvé – tady to skončilo. Vyčistili kemp, pozatýkali stovky lidí, policie hlídá, odklízí trosky. Předtím tu prodávali značky jako Dior, Vuitton, kdy se sem vrátí byznys, je v nedohlednu. Neznám dobře vnitropolitickou situaci v Thajsku. Nevím, jestli byly volby zfalšované, do toho nevidím. Vidím jen postup armády. A ten byl velmi tvrdý, zcela neadekvátní a pro mě nepřijatelný, nedemokratický.

 

I kdyby to, jak říkáš, skončilo, bude to mít nedozírné dopady.

Umím si představit, že to bude mít šílený dopad na ekonomiku. První odhady mluví o desítkách miliard dolarů jen hmotných škod. Turisté se tady bojí, panikaří, žádají speciály, hromadně odlétají. Paniku vyvolali novináři, a především zdejší ambasády.

Já přitom bydlel osm set metrů od kempu a válka, která se tu údajně odehrávala, tam nebyla ani vidět, ani slyšet. Deset kilometrů odtud je populární Khao San Road, tam pořád kvete cestovní ruch, tam se podle mě vůbec neví, že se tu od půlky března do konce května něco dělo.

 

Text: Pavlína Wolfová, 27.05.2010 

 

 

 

 

POVSTÁNÍ ŘÍDIL NAŠTVANÝ INSTRUKTOR AEROBIKU

V JIHOVÝCHODNÍ ASII je Thajsko jednou z nejvíce prosperujících zemí s výjimečnou tradicí, protože nikdy nebylo ničí kolonií. Rozhodující postavení tu má král, o výkonnou moc se ale starají standardní vlády. Silné postavení má armáda, která čas od času zasáhne do dění v zemi pučem. Naposledy se tak stalo 19. září 2006, kdy svrhla premiéra Tchaksina Šinavatru.

Bývalý policejní důstojník během působení v čele vlády zbohatl, v nepřítomnosti byl odsouzen na dva roky vězení za podvody a úplatky, nyní žije v exilu a pobízí ze zahraničí k nepokojům. Jeho příznivci se rekrutují především z chudších vrstev bangkocké chudiny a severních provincií a nosí červená trička, zatímco odpůrci (část podporuje současného předsedu vlády Apchisita Vedžadžívu) patřící ke střední třídě si oblékají trička žluté barvy.

„Měli jsme konflikty v letech 1973, 1976 a 1992, ale současná situace se tomu nepodobá,“ řekl televizi CNN guvernér Bangkoku. Podle něj už nejde o klasickou rivalitu táborů dvou politiků, ale o sociální konflikt. Někdejší důstojník CIA Paul Quaglia, který v Bangkoku šéfuje bezpečnostní agentuře, dodává: „Jde teď čím dál víc o to, proč 80 procent HDP ovládají dvě procenta populace.“

Mimořádně znepokojivé je navíc to, že povstalci prošli speciálním vojenským výcvikem. Postarala se o něj legenda výsadkových jednotek, dnes již mrtvý generál Khattija Savasdipol. Svérázný důstojník byl v armádě všechno jiné než disciplinovaným vojákem.

Otevřeně ovšem sympatizoval s povstalci a za to ho velení odstavilo na post armádního instruktora aerobiku. Savasdipol s armádou praštil a vojensky naplánoval akci povstalců v centru Bangkoku, barikády z hořících pneumatik byly jeho dílem. O tom, jak se ho vláda obávala, svědčí i způsob likvidace – odstřelovač ho zabil během rozhovoru s reportérem deníku New York Times.

Thajsko před sebou nemá nejlepší perspektivu. Místní politikou sice zmítají nepokoje už po několik generací, tentokrát je ale celá situace o něco složitější, protože chybí stabilizující prvek. Donedávna jím byl všeobecně uctívaný monarcha Pchúmipchón Adundét, nyní, v 83 letech, ovšem do krizí zasahuje jednou měsíčně z nemocnice. A jeho nástupce, princ Macha Vadžiralongkorn, se zatím takové vážnosti zdaleka netěší.

TOMÁŠ VLACH
AUTOR JE REDAKTOREM ČT

 

WORKSHOP + NEWS
ZAHRANIČNÍ WORKSHOPY JANA ŠIBÍKA 2018

HAVANA, BUDAPEŠŤ, JERUZALÉM, BETLÉM,

KALKATA, VÁRÁNASÍ

 

WORKSHOP JANA ŠIBÍKA 2018

DÁRKOVÝ POUKAZ - DIGITÁL

TERMÍNY WORKSHOPU 2018 

10 hodinový workshop

Cena workshopu: 2700 Kč

Přihláška: sibik@volny.cz 

WORKSHOP JANA ŠIBÍKA 2018

DÁRKOVÝ POUKAZ -  MOBIL

TERMÍNY WORKSHOPU 2018

Sedmihodinový workshop

Cena 1900 Kč

Přihláška:sibik@volny.cz

KNIHA JAN ŚIBÍK - DESET LET

 

KNIHA JAN ŠIBÍK - DESET LET 

ORIGINÁLNÍ, AUTOREM PODESANOU FOTOGRAFIÍ 

VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

http://bit.ly/2myWHEh

INSTAGRAM PHOTONEW
Instagram
31.01.2013
27.01.2013
26.01.2013
\
BOOKS FOR SALE

JAN ŠIBÍK -  DESET LET

VČETNĚ ORIGINÁLNÍ, AUTOREM

PODEPSANÉ FOTOGRAFIE

O ROZMĚRU 24X33 CM

VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

 http://bit.ly/2myWHEh

 VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

 http://bit.ly/2myWHEh

 

Deset let, tak se jmenuje nová kniha Jana Šibíka. Jak název napovídá, završuje desetiletou práci autora, jenž dlouhodobě formuje podobu české reportážní fotografie. Přírodní katastrofy, KLDR jako bizarní relikt komunismu, ale také arabské jaro, občanská válka na Ukrajině, a hlavně utečenecká vlna dosud nebývalých rozměrů, to jsou témata, jimž se Jan Šibík během uplynulé dekády věnoval. Ve svém celku se kniha stává svědectvím o proměně světa, k níž v tomto období došlo. Světa, v němž ideologie nesvobody a násilí hledají a nabývají novou tvář. V tom je zásadní myšlenkové poselství Šibíkových fotografií.


Text: Dan Hrubý

 

VIDEO  
JAN ŠIBÍK- HYDE PARK, ČT
This div will be replaced

Next videos:
1. INTERWIEV JANA ŠIBÍKA NA Z1
2. Šibík, Šíma - Revoluce v Egyptě, ale fakt né vážně
3. FILM "ĎÁBEL V NÁS" - 1. část
4. FILM "ĎÁBEL V NÁS" - 2. část
5. ZÁPLAVY V PÁKISTÁNU ŠIBÍK+ŠÍMA
 
 
Garážová vrata I Svěží vítr I Majla.cz I Tanec Ostrava I Mareti I Betonové výrobky I Slovenské reality