JAN ŠIBÍK PHOTOGRAPHER
Jan Šibík - photojournalist
MOST POPULAR STORIES
THIS WEEKOVERALL
¨
 

TEROR V NORSKU, Oslo , Utoya 2011
Studené vlny moře omývají molo. Ostrov Utøya je odsud na dohled. Kasper, Jonas a Petter, tři malí norští kluci, sem přišli s tátou. Do vody nesměle hodili vzkaz v lahvi. „Odpočívejte v pokoji.“ Teď se ta námořní pošta, do níž kluci nacpali květy růží, pohupuje na hladině moře. Toho, které předminulý pátek na ostrově uvěznilo na 600 dětí s psychopatem – Andersem Behringem Breivikem.

 

Toho, jež dosud těla čtyř z nich, čtyř ze 68 mrtvých, ještě nevydalo. „Odpočívejte v pokoji,“ zopakuje táta tří blonďatých kluků a odvádí děti pryč.
Policejní a záchranářské čluny dosud brázdí kolem břehů ostrova se skloněnými korunami borovic, pátrají po botách, kusech oblečení, po čemkoli, co by jim definitivně pomohlo oběti identifikovat.

 

Ve chvíli, když jsme na molo poblíž UtØye dorazili, tu Karin Christiansenová z Norského červeného kříže tahala mrtvé teenagery z vody už čtvrtý den. Mnozí se totiž v panice pokoušeli z ostrova uplavat. I tak ale po nich vrah, který si k tomu pouštěl do uší hudbu z Pána prstenů, ­pálil.

 

„Pročesáváme vodu podvodními kamerami a zároveň prohledáváme vodní hladinu. Jestli mají ti zbylí šanci, že bychom je našli živé? Ne, to nepředpokládáme. Pracujeme od rána do noci (na severu Evropy jsou teď dny obzvlášť dlouhé – pozn. autorky), musím říct, že spím velmi tvrdě,“ říká žena se slámovým copem a její klid je v době, kdy na molu přemáhají pláč i dospělí muži, obdivuhodný. Když se jí zeptám, jaký trest by si pro Breivika představovala, uzemní mě další dávkou norské, luteránské slušnosti.

 

„Není na Červeném kříži, aby rozhodoval o výši trestu. Pokud ten muž potřebuje pomoci, pomůžeme i jemu. Pomáháme všem,“ odpoví.

 

MILUJEME POLITIKY I POLICII

Když Breivik začal na ostrově systematicky střílet do lidí, klidně, „jako by fotografoval“, policie začala shánět vrtulník. Na rozdíl od švédských novinářů z listu Dagens Nyheter se jí to nepodařilo, a tak se na ostrov dostala po souši a vodě za nějakých 90 minut. „Kritiku si nezaslouží, ten útočník byl velice inteligentní, nejprve odpálil bombu v centru Osla, čímž zasáhl kanceláře třinácti ministrů, vládní budovu, centrálu vládní strany, za takové situace nebylo možné dostat se sem dřív,“ zastává se záchranářů reportérka Mia Holmgrenová, jejíž tým přiletěl na místo helikoptérou ze Stockholmu jen pár hodin po masakru.

 

A stejně uvažuje i většina Norů. Když policejní auto projíždí centrem Osla, lidé mu za stěrače kladou růže, návštěvníci kaváren začnou tleskat. „Zpočátku se mluvilo o 90 minutách, teď už se mluví o šedesáti … Ať je to jakkoli, policie a záchranáři odvedli skvělou práci, udělali, co mohli, jsme na ně pyšní,“ říká Tone Brodahlová, která s manželem a třemi děti přerušila prázdniny a vydala se k ostrovu Utøya zapálit svíčku a pak do Osla na pokojnou manifestaci.

 

Tam se minulý týden sešlo snad celé Norsko. Ulice zalily davy lidí, a když si člověk stoupl na špičky, viděl nad hlavou desítky tisíc vztyčených květů, sahaly až daleko do přístavu, kde mezi stvoly růží trčely stěžně lodí. Oslem se rozléhala pevná dikce premiéra Jense Stoltenberga i dánského prince Haakona. A pak, znova a znova ta teskná píseň „pro mládež“ s textem básníka Nordahla Griega, při níž v katedrále plakal král Harald V., královna Sonja i děti, co tábor na ostrově Utøya přežily, a při jejíž melodii budu mít už asi vždycky husí kůži.

 

„Vyjdeme z toho jako silnější národ, nezlomí nás to. Jsme hrdí na politiky, na premiéra, ten útok byl mířen na něj, na jeho stranu. A on to ustál. A ještě ukázal, že je taky jen člověk. A královská rodina? Policista Trond Berntsen, nevlastní bratr norské korunní princezny Mette-Marit, byl jednou z prvních obětí na ostrově. Královská rodina ten žal prožívá s námi,“ notují si Tone a Petter Brodahlovi.

 

Květiny zatím Norové, ale s nimi i muslimové a přistěhovalci narovnali místo bílé dopravní čáry do středu silnice až ke královskému paláci, kde z nich vytvořili veliké srdce. Desítky tisíc kytek nápaditě zastrkali za policejní zátarasy, za značky, za sochy, fontány nebo jako jeden starší muž za záchranný kruh v přístavu. Přestože policie varovala, že Breivik mohl mít komplice, nikdo se v Oslu (jak tomu bylo po útocích v Londýně nebo v Moskvě) neobával, že davy lidí mohou být potenciálním terčem dalšího útoku. Norsko se tvářilo nebojácně. Lidé dál bez obav míjeli opuštěný batoh, který se válel na chodníku na ulici Storgata, nikdo spěšně neodstraňoval odpadkové koše. Královská rodina i premiér přišli do centra města jako dřív, aniž by země zavedla jakákoli zostřená bezpečnostní opatření. Nejen Norové, ale i přistěhovalci, kteří v Oslu tvoří třetinu obyvatel, si společně na hruď nebo na batoh přilepili nálepku – OsLoVE. Ve vzduchu nebylo, jak tomu po teroristických útocích bývá, cítit krvelačné volání po odvetě.

 

ROCKOVÁ HVĚZDA

Kameramani se můžou ušlapat. Fotografové i novináři se za nimi tlačí, aniž kdo tuší, co se tu vlastně děje. „Musel to být on. Někdo na něj zakřičel, ať umře, že není Nor,“ vysvětluje mi reportér dánské televize, proč nás dav vcucnul do trychtýře u zadního vchodu k podzemním garážím u soudu v Oslu. Přivezli Anderse Behringa Breivika. Muže, jenž seděl v autě se samolibým výrazem rockové hvězdy. A který přitáhl kamery celého světa jako magnet.

 

A zatímco kolem explozí zraněných míst v Oslu krouží davy lidí, před budovou, kde je teď ten, jenž bez emocí pozabíjel 76 z nich, je cítit napětí. Nikdo tu nechce postávat příliš dlouho, Norové mu nechtějí dopřát pocit důležitosti, i oni však zápasí se zvědavostí. Nakonec soudce Kim Heger rozhodne, že obžalovanému nedovolí, aby exhiboval před veřejností na otevřeném soudním líčení v uniformě, že mu neumožní, aby vykládal, jak „bylo zabíjení nezbytné“, protože „levicoví liberálové jsou zodpovědní za to, že muslimové žijí v Evropě“. Příštích pár týdnů stráví v izolaci.

 

„Takhle si to zřejmě představoval, že teď všichni budou pitvat jeho výplody, že se bude předvádět u soudu, že všichni budou číst ten jeho manifest. Já mu tu radost neudělám,“ říká Ragnhild Teienová, matka, která se nyní snaží svým dvěma dětem vysvětlit, i za pomoci speciálně zřízené webové stránky, proč to „ten nemocný člověk“ udělal.

 

Ještě ten den se na internetu objeví fotografie norských věznic. Vypadá to tam jak v luxusním hotelu, kuchyň jak ze žurnálu o moderním bydlení, bibliotéka jak pro učence z královské rodiny.

 

PRŮMĚRNÝ MYSLITEL, NADPRŮMĚRNÝ ZABIJÁK

Proč jste tak hodní, vy Norové? nedá mi to, nezeptat se profesora univerzity v Oslu Larse Guleho, jenž se zabývá multikulturalismem a který má v posledních dnech ucho přivařené k telefonu, jak zodpovídá dotazy novinářů z celého světa.

 

„Norská vězení jsou tak přátelská, že to až spoustě zločinců z východní Evropy a z baltských zemí, kteří se u nás dostanou za mříže, vyrazí dech. ,Ó, tady to vypadá na život na vysoké noze,‘ lebedí si. Proto také v Norsku pracujeme na možnosti, že bychom vězně převáželi zpátky do zemí jejich původu,“ říká Gule. Jenže blonďatému zabijákovi nehrozí, že by jej převezli do lágru někam do Afriky, nebo aspoň do Rumunska. Ten si ten fešácký kriminál užije každopádně.

 

„Trestáme zločin a zároveň zločince připravujeme na to, aby se mohli vrátit do společnosti. U nás vrah dostane maximálně 21 let, ale Breivik bude souzen podle nového zákona, který byl schválen teprve před několika lety. Za zločin proti lidskosti. Mohl by dostat až třicet let. Pak se bude řešit, jestli je vůbec napravitelný, zda před ním nemáme společnost chránit navždy. Na druhou stranu, i pro jeho vlastní bezpečnost by nebylo dobré, aby mu soud trest zkrátil,“ vysvětluje Gule, jehož teď ale víc trápí něco úplně jiného. Jak na sebe Breivik strhl světla reflektorů, televize začaly přemílat a de facto šířit i jeho názory. To, že si předem vypracoval manifest, svědčí o jeho intelektuálním kalkulu, o znalosti práce médií, která jsou víc nebo méně nucena šťourat se v kýblu jeho mentálních fekálií, jejž načerpal na norských extremistických webech.

 

Lars Gule jim říká skleníky. Skleníky, kde mohou vyrůst teroristé. „Na těchto webových stránkách se lidé stejnými xenofobními názory jen utvrzují ve svém pohledu. Neexistuje tam diskuse, protiargument. Bují tam islamofobie a konspirační teorie o tom, že jsme ve válce s muslimským světem. Čtou je a debatují na nich tisíce lidí. Kdybych uměl všechny evropské jazyky, byl bych jistě velmi překvapen, kdybych nenašel podobnou stránku ve všech zemích Evropy. Divil bych se, kdybyste neměli takovou stránku u vás v Česku,“ říká.

 

Po všech těch scénách s plačícími kluky a holkami na norských ulicích Gulemu přiznávám, že čeští extremisté už Breivikovi blahopřáli.

 

„Krom toho, že je nechutné chválit někoho, že zabije šestasedmdesát lidí, je to taky velmi, velmi nebezpečné. Vsadím se, že už to vaše policie a tajná služba prošetřují,“ říká Lars Gule, který před dvěma lety na jednom fóru opo­noval právě Breivikovi. Jeho odpovědi prý zdaleka nebyly nejradikálnější z těch, jaké se na stránkách objevovaly. Patřil spíš k průměru.

 

VLNA NOVÉHO TERORU

„My teď v Norsku stojíme na počátku diskuse o tom, jak velká je vzdálenost mezi fanatickými názory a činy. Tuhle diskusi potřebujeme rozpoutat v celé Evropě. Ano, lidi řeknou, že je to blázen a že nelze někoho soudit za to, co má v hlavě, ale na druhou stranu Breivik potřeboval právě tyhle myšlenky, aby začal shánět výbušniny a zbraně. Ten čin nevzešel z vakua, a pokud tyhle diskuse mohly inspirovat k vraždění Breivika, pak to může inspirovat i další,“ argumentuje Gule a předpovídá, že se nový teror může rozlézt po Evropě jak rakovina. Teror, jenž necílí na muslimy, necílí na přistěhovalce, ale na politiky a mladé lidi, kteří se o politiku zajímají a kteří jsou nebo mohou být za otevřenost a multi-kulti zodpovědní. V případě Norska tedy vládní strana práce a tábor mladých sociálních demokratů.

 

„Mluvíme o stovkách tisíc lidí, kteří tyhle myšlenky po světě sdílejí, a přitom nestojíme o jediného dalšího střelce. Fakt, že se jeho manifest rozebírá, jen zvyšuje pravděpodobnost dalšího podobného útoku kdekoli v Evropě nebo ve Spojených státech,“ varuje Gule. Je prý na čase pouvažovat, jak začít omezovat projevy nenávisti, aniž bychom se vzdali svobody slova.

 

Munici xenofobům může dát i to, že se prvního činu pravicového terorismu chopil právě Nor.

 

„Norsko je totiž považováno za zářný příklad úspěchu integrace, za důkaz toho, že v žádné válce s islámem nejsme. Dobrá, možná bude někdo namítat, že tu žijeme v pokoji i proto, že jsme bohatá země, která má ropu. Ale i reakce Norů na teror, tedy obrovská solidarita, soustrast projevovaná od všech menšin, ukazuje, že ne my, ale oni žijí ve světě fantasy, že oni jsou ve svých sklenících mimo realitu,“ říká Gule a vtom mu zazvoní telefon. Další novinář už čeká na drátě. Na to, zda se ale zlu dá čelit důstojně, po dobrém, důvěřivě à la „osLoVE“, se už nezeptám, rozloučíme se.

 

Chvíli před naším odjezdem na letiště policie vyklidí centrální autobusové nádraží v Oslu. „Máte tam bombu,“ ohlásil anonymní telefonát. Někdo se naháněním strachu už evidentně inspiroval. A tenhle planý poplach mohl být zas oním pomyslným krůčkem. Od slova k činu.

 

Text: Magdaléna Sodomková

 

WORKSHOP + NEWS
KNIHA JAN ŚIBÍK - DESET LET

 

KNIHA JAN ŠIBÍK - DESET LET 

ORIGINÁLNÍ, AUTOREM PODESANOU FOTOGRAFIÍ 

VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

http://bit.ly/2myWHEh

DÁRKOVY POUKAZ - DIGITÁL 2017

TERMÍNY WORKSHOPU JANA ŠIBÍKA

NOVÝ TERMÍN: 16. 12. 2017

VÁNOČNÍ WORKSHOP

10 hodinový workshop

Cena workshopu: 2500 Kč

Přihláška: sibik@volny.cz 

DÁRKOVY POUKAZ - MOBIL 2017

TERMÍNY WORKSHOPU JANA ŠIBÍKA

NOVÝ TERMÍN  10. 12. 2017 a rok 2018

Sedmihodinový workshop

Cena 1800 Kč

Přihláška:sibik@volny.cz

INSTAGRAM PHOTONEW
Instagram
31.01.2013
27.01.2013
26.01.2013
\
BOOKS FOR SALE

JAN ŠIBÍK -  DESET LET

VČETNĚ ORIGINÁLNÍ, AUTOREM

PODEPSANÉ FOTOGRAFIE

O ROZMĚRU 24X33 CM

VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

 http://bit.ly/2myWHEh

 VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

 http://bit.ly/2myWHEh

 

Deset let, tak se jmenuje nová kniha Jana Šibíka. Jak název napovídá, završuje desetiletou práci autora, jenž dlouhodobě formuje podobu české reportážní fotografie. Přírodní katastrofy, KLDR jako bizarní relikt komunismu, ale také arabské jaro, občanská válka na Ukrajině, a hlavně utečenecká vlna dosud nebývalých rozměrů, to jsou témata, jimž se Jan Šibík během uplynulé dekády věnoval. Ve svém celku se kniha stává svědectvím o proměně světa, k níž v tomto období došlo. Světa, v němž ideologie nesvobody a násilí hledají a nabývají novou tvář. V tom je zásadní myšlenkové poselství Šibíkových fotografií.


Text: Dan Hrubý

 

VIDEO  
JAN ŠIBÍK- HYDE PARK, ČT
This div will be replaced

Next videos:
1. INTERWIEV JANA ŠIBÍKA NA Z1
2. Šibík, Šíma - Revoluce v Egyptě, ale fakt né vážně
3. FILM "ĎÁBEL V NÁS" - 1. část
4. FILM "ĎÁBEL V NÁS" - 2. část
5. ZÁPLAVY V PÁKISTÁNU ŠIBÍK+ŠÍMA
 
 
Garážová vrata I Svěží vítr I Majla.cz I Tanec Ostrava I Mareti I Betonové výrobky I Slovenské reality